Starosta Petrus se tváří jako velký lidumil, co se však schovává pod vnější slupkou? Mě osobně velmi zasáhlo jeho lišácké řešení, když pronajal první patro nově postaveného objektu sociálních služeb soukromé firmě, s argumentem, že Praha 8 nemá na provoz 7 mil. korun. A to vše v okamžiku, kdy tady lítá vzduchem půlmiliardy v podlimitních zakázkách, nemluvě o všech těch studiích, projektech, analýzách, které plní šuplíky našich radních.  Video je zkrácenou verzí toho, co jsem psala již v červnu, pro úplnost dále přikládám i původní text.  

Máte v rodině seniora, který potřebuje péči? Tak to máte smůlu, řekla si radnice pod vedením koalice ANO, ČSSD, ZELENÍ a udělala ze stáří kšeft za několik desítek tisíc korun měsíčně.

Luxusní hotel místo potřebných lůžek pro seniory s demencí vznikl v Praze 8 díky podpoře starosty Petruse. Z veřejných prostředků bylo vybudováno, do soukromých kapes půjde zisk. Třicet tisíc za měsíc je plivancem všem seniorům a jejich pečujícím rodinám. Ramínko za 110 korun je teď už víc než úsměvné.


Péče o seniory je velkým tématem, ti zodpovědní o ní jen nemluví. I proto jsem v době svého působení na radnici Prahy 8 iniciovala vznik nového Domu sociálních služeb, který měl přinést zvýšený počet chybějících lůžek pro seniory s demencí, a to dostupných občanům Prahy 8. Nové zařízení bylo kolaudováno až za nového vedení a začaly se dít věci. Spíš se nedělo nic a nastalo dlouhé mlčení o termínu otevření. Tou dobou se mě již desítky čekajících rodin ptaly, kdy to bude hotové. Ptala jsem se na zastupitelstvu, kde mě starosta Petrus chlácholil informacemi o provozních potížích. Jako první bylo uvedeno do chodu jedno ze dvou pater, kam se přesunula odlehčovací služba z původního a nevyhovujícího objektu. Toto první patro provozuje Praha 8, ale o něm není tento článek.

Druhé patro, kde měla vzniknout nová pobytová služba, tzv. zařízení se zvláštním režimem, kterou dosud Praha 8 nedisponovala, jako by bylo začarované. Nyní je jasné proč. S argumentem o vysokých nákladech na provoz bylo první patro pronajato soukromému poskytovateli sociálních služeb. Měla jsem však být dále chlácholena tabulkami srovnávajícími výhody a nevýhody a starosta Petrus byl téměř dojemný s jakou péči se mě vždy ptal, jestli se tentokrát budu ptát na Dům sociálních služeb II.
Od 1. června je tedy v provozu i druhé patro objektu, který Praha 8 stavěla pro své občany a který nová koalice nechala vybavit například ramínky za 110 korun za kus. Nedalo mi to a hledala jsem ceník nového poskytovatele služby v druhém patře. Ten však na jeho webu není zveřejněn, kde najdeme pouze krásné reklamní povídání o nádherách tohoto objektu. Nicméně sociální pracovnice nového zařízení, které jsem telefonovala, mi ochotně sdělila, že za jednolůžkový pokoj zaplatí senior 1200 korun za noc, za dvoulůžkový pak 900 korun, za měsíc tedy přes 30. tisíc.

Popsaná praxe v provozování soukromých zařízení je běžná a pokud soukromý provozovatel postaví či zrekonstruuje objekt pro sociální účely z vlastních prostředků, nechť si podniká v této sféře. Aby však pro obyvatele Prahy 8 byl tento typ sociální služby (domov se zvláštním režimem) dosažitelný a jejich rodiny ho byly schopné ufinancovat, vznikl nový objekt v ulici S. K. Neumanna, který celý financovala Praha 8 z vlastních prostředků. Pokud by tuto konkrétní sociální službu provozovala Praha 8, držela by se úhrady, kterou stanovuje vyhláška k zákonu o sociálních službách, bavíme se o maximální výši 210 korun za konkrétní úkony péče a ubytování za den, plus 170 korun za celodenní stravování, plus několik desítek korun za další služby. Jako je tomu v jednom z pater nového zařízení, kde je Prahou 8 provozována odlehčovací služba (tj. krátkodobý odlehčovací pobyt pro klienty a jejich rodiny určená v podstatě stejnému typu klientů jako v případě druhé služby).

Jako koordinátorka osobní asistence pro seniory s demencí jsem dennodenně řešila, kam dále směřovat péči o nemocné. Hlavním limitem byly vždy finance, a proto i často velmi nemocní lidé čekali zbytečně dlouho až na ně přijde řada v domovech pro seniory zřizovaných magistrátem. Rodina a terénní sociální služby ne vždy stačí, nehledě na jejich nedostatečnou kapacitu. Na soukromá zařízení, a osobně proti nim nic nemám, dosáhne málokdo. Jako místostarostka (bývalá) jsem chtěla, aby vzniklo zařízení pro obyvatele a jejich rodiny, kam se mohou dostat v okamžiku potřeby a aby nemuseli prožívat často neřešitelné potíže.

Alzheimerova choroba je současnou civilizační metlou, kdo ji v rodině nezažil, nepochopí. Zatím umíme nemocným nabídnout jen důstojnou péči, medikamenty, které však nemoc neléčí, a naši laskavou pozornost. To starosta Petrus nepochopil a zaprodal do soukromých rukou něco, co mohlo být chloubou v péči o nemocné občany.

Facebookmailby feather